Baví mne kopaná a pogy a již ve třetí třídě jsem úspěšně obhájil kvalifikační sloh na téma „Co jsem dělal o prázdninách“, který mi byl posléze komisí i babičkou doporučen k rozpracování na disertační práci. O své budoucnosti mám již rozhodnuto, a proto mne velmi potěšil Váš návrh na třídění dětí v páté třídě. Ovšem proč zůstávat napůl cesty?
Je přeci zřejmé, že vrozené vlohy a dispozice dítěte lze rozeznat již mnohem dříve. Nač tedy zatěžovat školní systém odpadlíky, kteří jsou beztak odsouzeni k neúspěchu? V souladu s logikou Vašeho poradce, Václava Klause mladšího, navrhuji zřídit institut národních srovnávacích testů batolat, který by studenty prověřil již na sklonku tří let.
Člověk, který si v tomto věku nedokáže dojít na nočník, nedosahuje standardních výsledků a nemá mezi předškolními akademiky co pohledávat. Tyto standardy je navíc třeba kodifikovat a Vaší osobou posvětit tak, aby bylo možné jednoznačně určit, kdo patří do mateřské školky a kdo na mateřský pracovní úřádek, ne-li přímo do vězení. Pro Vaši normotvornou inspiraci uvádím namátkou několik příkladů.
Běžného, normálního a standardního zájemce o studium mateřské školky lze charakterizovat takto*:
- Uchazeč drží rovnováhu, umí kopnout do velkého míče, sedí na tříkolce a řídí (nejde mu však šlapat).
- Používá více než 200 slov, zná své jméno a stále se na něco ptá. Některý umí i několik říkanek.
- Rád napodobuje domácí činnosti, třeba se všelijak „módí“ jako rodiče. Dá si například na hlavu otcův klobouk a najednou je z něj táta.
- Uchazeč reaguje na jednoduché pokyny – např. „běž k tatínkovi a vezmi s sebou plyšáka“.
- Umí též postavit věž ze sedmi i více kostek a bez obtíží zvládá konzumaci lžičkou.
Přirozeně, vyskytují se i nadprůměrní jedinci, kteří ovládají vidličku a začínají si uvědomovat močový měchýř. Pro tyto ojedinělé případy lze vyvořit elitní mateřská lycea, která by zdatnějším jedincům se silným měchýřem umožnila lepší rozvoj.
Podprůměrně skórující lidská mláďata naopak navrhovaný systém zavčas identifikuje a nabídne jim život v přirozené chudobě a ponížení. Takto uvolněná pracovní síla nejenže uleví samotnému systému, trpělivosti i peněženkám nás všech, ale uplatní se jako ideální nástroj v boji proti imigraci.
Evropa Česká republika se, jak známo, dlouhodobě potýká s nezájmem o podřadné pracovní pozice, které pak musejí být obsazovány imigranty ze stejně podřadných zemí. V případě, že bychom si vedle sedmiletých vzdělanců pěstovali také nevědomé prosťáčky, zmizela by další překážka v uzavření hranic pro různé „jiné asociály“. Ale to už lehce odbočuji a terminologicky se setkávám s Vaším bývalým personalistou Ladislavem Bátorou, který, byv hanebně vyštván z Ministerstva školství, snad by se ujal alespoň jakési personalistiky národní.
Vraťme se však k tématu: proč ještě více neuspíšit síto nás dětí? Z prvních školních let mi sice chybí Vaše tři semestry teologie, nicméně i tak věřím, že bychom mohli najít společnou inspiraci u svatého Augustina a zajít ještě dál. Pojďme se bavit o prenatální predestinaci.
Dovedete si představit, jak praktickým by pro tento systém bylo odlišení nadaného plodu od neperspektivní existence? Těhotenské prohlídky by se vedle lékaře účastnil také pracovník vzdělávací agentury vybaven příslušným formulářem, do kterého by na základě Vašich standardů zaznamenával studijní předpoklady plodu. Zatímco budoucí rodičky inteligentního života by se v průběhu vyšetření dozvěděly i téma diplomové práce, slyšely by jiné ženy: „Ták maminko, máte kopáče! Příště si najděte lepší genetickou výbavu!“
* AŠENBRENEROVÁ, I. Batole – 2,5 až 3 roky In Maminka. Praha: MF, 2009.
Poznámka:
Já sám jsem v sobě našel chuť po vědomostech nad rámec Age of Empires relativně pozdě. Snad proto mě děsí ukvapené závěry o studijních vlohách a posouvání selektivní hranice ke stále mladším. Nerad bych se dožil toho, že si profesionální hokejisté budou dodělávat mateřskou školku.